Pastoři za mír (USA) 6. února
V předvečer historické celonárodní uzávěry organizované obyvateli Spojených států – mocné reakce na stupňující se útoky na komunity přistěhovalců, práva pracujících a demokratické svobody – jsme s odporem, ale ne s překvapením, přijali zprávy z Washingtonu. Poslední výkonné nařízení Donalda Trumpa z 29. ledna 2026 prohlašuje Kubu za „národní hrozbu“ a spouští bezprecedentní zostření trestů pro každý národ na Zemi, který se odváží prodat nebo dát ostrovu ropu. Nejde o novou politiku, ale o zintenzivnění šedesát sedm let trvající kampaně ekonomické agrese. Není náhodou, že zatímco se lidé po celých Spojených státech mobilizují k obraně svých komunit, obyvatelé Kuby se shromažďují v ulicích Havany, aby odsoudili právě tento akt krutosti. Naše boje, oddělené pouhými devadesáti mílemi, jsou svázány společným protivníkem a sdíleným osudem.
Výkonný příkaz vyzbrojuje plnou sílu amerického finančního a celního systému v nehorázném aktu mimoúzemní šikany. Jeho deklarovaným cílem, formulovaným prázdným jazykem „solidarity“ a „nezbytných opatření“, je lež. Skutečný záměr je jasný: vyprovokovat míru bídy tak hlubokou, že povede k občanským nepokojům a svržení kubánské vlády. Je to plán Washingtonu prostřednictvím jejich umělých výpadků proudu, zamrzlé dopravy a znemožnění přístupu k nejzákladnějšímu a potřebnému materiálu, aby kubánský lid jednal proti svým zájmům a svrchovanosti. Jde o státem schválený ekonomický terorismus, chladný kalkul, který přistupuje k milionům kubánských civilistů jako k přijatelné zástavě v neúnavném dvoustranickém projektu změny režimu.
Toto vzkříšení maximálního tlaku vyvolává kritické zkoumání nikoli kubánské vlády, ale hlubokého morálního úpadku Spojených států. Jak si může vláda nárokovat nějakou morální nadřazenost nebo legitimitu pro své akce v zahraničí, když systematicky pracuje na tom, aby připravila vlastní obyvatele o zdraví, bydlení, vzdělání, hospodářský rozvoj a mír?
Americká administrativa, čelící domácímu disentu a nahlodané legitimitě, hledá známého obětního beránka. Oživuje unaveného strašáka „národní hrozby“ vzdáleného 90 mil, aby odvedla pozornost od krizí, které přiživuje doma: militarizace našich komunit, podemílání veřejných služeb a upevnění moci v rukou hrstky bohatých. Krutost není vadou systému; je stěžejním rysem systému, uplatňovaným na domácí i globální úrovni.
Spojitost mezi našimi boji není metaforická, je hmotná. Stejná ideologie, která ospravedlňuje brutální sankce proti kubánským rodinám a tvrdí, že je „osvobodí“, ospravedlňuje rozbití sociálních záchranných sítí pro chudé a dělnické rodiny v USA a tvrdí, že je „osvobodí“ a zajistí jim „bezpečí“. Stejná logika, která pokládá svrchovanost Kuby za urážku americké hegemonie, považuje komunity přistěhovalců, čtvrti černých a barevných a organizovanou pracovní sílu za vnitřní hrozby, které je třeba kontrolovat a rozbít. Boj proti imperialismu není jen zámořským zájmem; je to boj proti samotným mocenským strukturám, které terorizují lidi v Minnesotě, které ohrožují právo sdružovat se v jižních státech a rozdělovat rodiny na hranici USA s Mexikem. Impérium vede válku v zahraničí a vede válku proti chudým doma, se stejnou strategií rozdělení, strádání a strachu.
Americká blokáda je už desítky let hlavním strůjcem kubánského ekonomického strádání, což světové společenství rok co rok drtivě odsuzuje. Přesto je kubánský odpor lekcí z důstojnosti. Navzdory nesmírným nákladům vybudoval ostrov společnost, která upřednostňuje lékaře před bombami, všeobecnou gramotnost před firemní chamtivostí a mezinárodní lékařskou solidaritu před vojenskou intervencí. Dělí se o vše, co mají, a posílají lékaře do předních světových linií, zatímco americká politika se je snaží ponechat v nevědomosti. Nejde o to romantizovat kubánské problémy, ale uvědomit si, že tamní lid hájí princip: právo na sebeurčení proti nejmocnějšímu agresorovi v moderních dějinách.
Proto se naše solidarita musí posunout za hranice prohlášení o podpoře. Musí se stát aktivní, mobilizovanou a nedílnou součástí našeho domácího boje. V každém shromáždění za práva migrantů, za zdravotní péči, za spravedlnost vytyčujeme přímou linii k americkému imperialismu v zahraničí. Boj za zastavení ICE je bojem za zastavení blokády. Obojí je bojem proti mašinérii dehumanizace. Musíme se nadále vzpírat blokádě a zesilovat naši solidaritu. Organizovat delegace aktivistů, odborářů, umělců a studentů, aby viděli Kubu na vlastní oči, prolomili blokádu informací a vrátili pravdu o kubánské odolnosti a tvořivosti.
Kubánský lid odolává více než šest desetiletí. Jejich odolnost je svědectvím lidského ducha. Naším úkolem, jako lidí žijících uvnitř břicha bestie, je rozebrat mašinérii zevnitř. Celostátní odstavení dokazuje naši kolektivní moc. Nechť se nyní tato moc jednoznačně obrátí k ukončení této nespravedlivé války s Kubou. Nechť naše skandování za spravedlnost zde zazní s požadavky na zrušení tamní blokády. Naše zbavení se tyranie miliardářů a amerických imperialistů je nerozlučně spjato. Jejich boj je naším bojem. Naše vítězství, jejich vítězství. Musíme jednat tak, jak tomu věříme. Jak Trumpova administrativa zesiluje válku, my, lid USA, musíme zesílit naši solidaritu!
Claudia De la Cruz
Interreligious Foundation for Community Organization (IFCO/Pastors for Peace)
[Mezináboženská nadace pro organizování společenství (IFCO/Pastoři za mír)]
Překlad Vladimír Sedláček