Americký prezident Joe Biden zatím plně naznačuje, že jeho politika vůči Kubě se neodchýlí od politiky Trumpovy vlády. Letos v březnu americké úřady agentuře Reuters sdělily, že Kuba není pro Bidena vrcholným bodem zahraniční politiky. Prohlášení bylo ponecháno otevřené interpretaci až do této chvíle, kdy se současná americká vláda rozhodla ponechat Kubu na seznamu jednostranných a hanlivých sponzorů terorismu.
Podmínky pro vyhoštění jsou do značné míry založeny na tom, jak velký vliv USA daná země na seznamu umožní – jinými slovy, stát se americkým komplicem v zahraniční politice je nutnost. V prvním červnovém týdnu byl zveřejněn dopis podepsaný americkým ministrem zahraničí Antoniem Blinkenem, v němž se uvádí: „Tímto prohlašuji a potvrzuji Kongresu, že následující země plně nespolupracují s protiteroristickým úsilím Spojených států.“ Na seznam byla zařazena Kuba spolu s Íránem, Sýrií, Venezuelou a Korejskou lidově demokratickou republikou. Kubánské ministerstvo zahraničních věcí Blinkenův postoj jednoznačně odmítlo: : „Je to naprosto nepodložené a politické obvinění, které se snaží ospravedlnit agresi vůči Kubě, včetně nelidské hospodářské, obchodní a finanční blokády, kterou náš lid trpí.“ Kuba je od triumfu kubánské revoluce obětí amerického terorismu a invazí. Nedávno na sociálních sítích Ústřední zpravodajská služba upozornila na pamětní minci, která byla vytvořena u příležitosti očekávaného vítězství při invazi v Zátoce sviní v dubnu 1961, která skončila neúspěchem o 72 hodin později. CIA sponzorovaná invaze na Kubu chrlila stejnou rétoriku, kterou používá současná vláda, aby ospravedlnila svůj útisk Kuby. Jedině USA mohou v imperialistické rétorice určit, co znamená svoboda pro Kubu, a Bidenova vláda se nevzdává příběhu, který USA stále tak dobře vyhovuje. Pro případ, že by USA potřebovaly upomínku, Kuba v nové národní ústavě přijaté v roce 2019 zvýšila svou odpovědnost vůči všem formám terorismu. V čl. 16 odst. 1 kapitoly II ústavy se uvádí, že Kuba „odmítá a odsuzuje terorismus ve všech jeho formách a projevech, zejména státní terorismus“. Na mezinárodní úrovni podepsala Kuba v roce 2018 Kodex chování pro dosažení světa bez terorismu. Rovněž prohlásila, že je odhodlána provádět globální strategii OSN pro boj proti terorismu. Nejde o oddanost Kuby boji proti terorismu, ale o neschopnost USA přijmout nezávislý, socialistický suverénní stát, který vzdoroval vměšování, navzdory všem předpokladům proti němu. Když v roce 1998 kubánská státní bezpečnost oznámila USA teroristické aktivity proti ostrovu, které plánovali disidenti v Miami, FBI proti plánovanému teroru nic nepodnikla a místo toho zatkla Kubánskou (Miamskou, chcete-li; pozn. překl.) pětici. Stejně tak se USA nikdy nezaměřily na Kubánskou americkou národní nadaci (CANF) – mocnou lobbistickou skupinu, která se podílela na mnoha pokusech o atentát na Fidela Castra. Ani Spojené státy nepodnikly kroky proti známým teroristům Orlandu Boschovi a Luisi Posadovi Carrilesovi, vycvičeným CIA. Je vhodnější se ptát, proč mocná země, která tolik globálního teroru sponzoruje, zůstává nezpochybněna ve svých označeních zemí, které údajně terorismus financují. Bidenova vláda upřednostňuje ve své zahraniční politice Kubu, ale jde na to zákeřně. Zachováním Trumpova označení se Biden krom toho, že podporuje důsledky nezákonné americké blokády ostrova, aktivně podílí na pokusu Kubu diplomaticky izolovat. Než předpokládat, že diplomatická rétorika o „revizi“ Trumpova označení naznačuje možnou změnu vztahů USA s Kubou, možná by bylo lepší hnát Bidenovu vládu k zodpovědnosti za její činy. Koneckonců, Bidena volili jako alternativu k Trumpovi. Jak dobře to funguje z hlediska americké zahraniční politiky?
Ramona Wadiová 2. června 2001, původně pro Strategic Culture Foundation on-line journal. Ramona Wadiová je nezávislá badatelka, novinářka na volné noze, knižní recenzentka a bloggerka. Píše o celé řadě témat ve vztahu k Palestině, Chile a Latinské Americe.
Překlad Vladimír Sedláček